Tragické události z konce minulého roku otevřely otázku nejen bezpečnosti na školách, ale především duševního zdraví celé společnosti. Zahlcení digitálním světem, nečekané krize způsobené celosvětovou pandemií covid-19, válečné konflikty, strach o budoucnost životního prostředí - to vše způsobuje velký výskyt úzkostí, depresí, sebepoškozování a poruch příjmu potravy či nárůst nadměrného a rizikového užívání technologií u žáků na školách. Z nejnovějších výzkumů vyplývá, že více jak 30 % žáků vykazuje symptomy úzkosti, zkušenost se sebepoškozováním popisuje až třetina žáků a každý pátý žák přemýšlel o sebevraždě.
Na to, co s tím jako společnost můžeme dělat, jsem se zeptala Hany Vařejkové ze Speciálně pedagogického centra Jihlava: „Psychiatrická péče pro děti téměř neexistuje, dětských psychologů je jen hrstka. Jediné místo, kde máme šanci psychické zdraví dětí podpořit, jsou školy. Aktuální doba tak přináší nové výzvy i pro školství, celý školský systém se na ně učí reagovat. Prvním krokem na cestě k bezpečnému prostředí nejsou bezpečnostní rámy, ale zaměření pozornosti právě na duševní zdraví a wellbeing všech, kdo se ve školách pohybují. Jako pracovníci ve školství neumíme kouzla, ale i malými skutky můžeme pomáhat. A to je důležité. I malý krok, úsměv, naslouchání, někdy třeba jen pozdrav, může být pro někoho nadějí, že to zvládneme, že si umíme pomáhat.“